Červenec 2007

Životopis císařovny Alžběty II.část

31. července 2007 v 19:25 Alžběta Bavorská

Život na královském dvoře

Dalo by se říci, že jestli bylo manželství šťastné, tak pouze několik málo let po svatbě. Ke krachu významnou měrou přispěla císařova matka, jež si uzurpovala právo na výhradní slovo na dvoře, v politice a co především - převzala výchovu císařských dětí. Sisi a Františku Josefovi se narodily čtyři děti. Nejstarší Žofie zemřela v pouhých dvou letech (1855 - 1857) (když si mladá Alžběta jednou vydobyla právo vzít s sebou děti na cesty, malá Žofie velmi vážně onemocněla a po několika dnech zemřela, což Alžbětě neustále vyčítala Františkova matka, která tak měla další záminku zabránit jí ve výchově vlastních dětí. Pro Alžbětu to byla taková rána, že vzdala boj o zbývající dvě děti a její vztah k nim zůstal až do smrti chladný). Druhorozená Gisela (12. července 1856 - 27. července 1932) a vytoužený následník trůnu Rudolf (21.8.1858 - 30.1.1889) vyrůstali v péči babičky. Za svého "jedináčka" považovala Sisi nejmladší dceru Marii Valerii (22. dubna 1868 - 6. září 1924, již nazývala "maďarské dítě" nebo "má jediná"), ke které jediné se chovala vřele a věnovala jí také veškerou mateřskou lásku.
Erb Alžběty Bavorské
Erb Alžběty Bavorské
Sisi se v nepřátelské atmosféře dvora cítila velmi osamělá, začala se tedy pomalu stahovat do sebe a zanedlouho velmi vážně onemocněla. Dvorní lékař ji poslal na ozdravný pobyt, kde poprvé ucítila svobodu cestování. Od té doby pokaždé, když onemocněla, stačilo odjet z Vídně do nějaké daleké země a Sisi byla jako vyměněná, smála se, hodně jedla a měla chuť do života. Po návratu zpět začaly ovšem všechny problémy nanovo a tak se stávalo, že byla Alžběta častěji pryč než ve Vídni.
Čím neměla ráda Vídeň s upjatými, povrchními Vídeňany, tím raději jezdila do Uher, přátelila se s maďarskou šlechtou a oslňovala svým jezdeckým uměním. Alžběta byla zhruba do svých 40 let fenomenální jezdkyní - i při těch nejnáročnějších lovech (nejčastěji v Uhrách, Anglii a Irsku) jezdila vepředu a udivovala železnou vůlí a odhodlaností. Právem tedy byla považována za jednu z nejlepších jezdkyň své doby.
Do politiky zasáhla významně jen jednou, zato velmi úspěšně. Nadšeně se angažovala ve prospěch Rakousko-Uherského vyrovnání, ke kterému došlo roku 1868. Čím více byla zbožňována Maďary, tím méně byla oblíbena ve Vídni. (Časem si také prosadila maďarské dvorní dámy, z kterých se staly její věrné přítelkyně a byly jedinými osobami, kterým plně důvěřovala).
Alžběta byla po celý život posedlá svým vzhledem, za svoji největší pýchu považovala své neuvěřitelně dlouhé a husté hnědé vlasy, které později dosahovaly až na zem. Každý den jí její osobní kadeřnice Franciska Feifaliková musela předkládat vyčesané vlasy na stříbrném podnose a když jich bylo "mnoho", uštědřila jí císařovna bez váhání políček.
Další císařovninou posedlostí byla její váha - nikdy se nepřehoupla přes 55 kg, držela drastické diety, nosila přehnaně utažené šněrovačky a veškerý volný čas naplňovala sportem. Brigitte Hammannová, která napsala její životopis doslova uvádí, že Alžběta Bavorská vykazovala veškeré znaky mentální anorexie (anorexia nervosa). Váha 55 kg, která je uvedena výše, je nejvyšší váhou, jíž při 172 cm dosáhla (většinou se její váha pohybovala mezi 44 - 48 kg). Tento stav navodil neuspokojivý manželský a společenský život, který Alžběta vedla, nároky, které na ni byly kladeny a rovněž i její rodinné předpoklady. Wittelsbašský rod, ze kterého pocházela, byl již v její době velmi dobře znám množstvím osobností, které se vyznačovaly svou abnormalitou (viz bavorský král Ludvík II. Bavorský).

Potomci

  • Žofie (1855 - 1857), zemřela ve dvou letech na černý kašel při cestě po Uherském království.
  • Gisela (1856 - 1932)
~ 1873 bavorský princ Leopold
  • Rudolf (1858 - 1889)
~ 1881 belgická princezna Štěpánka, dcera belgického krále Leopolda II.
  • Marie Valerie (1868 - 1924)
~ 1890 František Salvátor

Alžběta a sport

Podnikala velmi dlouhé a náročné túry za jakéhokoliv počasí. Při těchto "rychlopochodech" jí jen velmi málokdo stačil.
Věnovala se však i jiným sportům, které pro tehdejší společnost a zvlášť pro ženu v jejím postavení byly něco neslýchaného. V každém zámku, který obývala, musela být zřízena tělocvična se základním gymnastickým vybavením a také velmi ráda plavala v moři. I díky tomu všemu byla považována za nejkrásnější panovnici své doby. Ovšem na druhou stranu si časté diety a přehnaná fyzická zátěž předčasně vybraly svou daň - císařovna velmi rychle zestárla a zhruba od 45 let se nenechala fotografovat nebo portrétovat. Chtěla zůstat věčně mladá, alespoň ve vzpomínkách a budoucím generacím.

Umělecká tvorba

Další její vášní bylo už od útlého dětství skládání básní. Jejím velkým vzorem byl básník Heinrich Heine, kterého ve své tvorbě často citovala nebo napodobovala, ovšem její básně zdaleka nedosahovaly kvality Heina. Císařovna se postupem let stávala stále více podivínskou, byla věčně na cestách a po tragické smrti syna Rudolfa (roku 1889 se zastřelil se svou milenkou Mary Vetserovou na zámku Mayerling) se stáhla zcela do ústraní a neoblékala jiné než černé šaty. Rozdala téměř veškeré svoje šperky a bloudila bez cíle po Evropě jen v doprovodu několika dvorních dam. Její životní pouť skončila roku 1898 v Ženevě, když ji na cestě na loď zpátky do Vídně italský anarchista Luigi Lucheni probodl pilníkem.
Ať již filmaři, malíři, nebo spisovatelé jsou touto osobou fascinováni. Dodnes jsou napodobovány její svatební šaty, její účes a obdivují ji ženy všech věkových kategorií a generací. Pohled s jejím portrétem je snad nejprodávanějším pohledem ve Vídni. Je hrdinkou filmů, operet, muzikálů… Sladkobolné romány a filmy ve stylu "Sissi mladá císařovna etc." jsou nejen kýčovité, ale i nepravdivé. Realita Alžbětina života byla mnohem drsnější, ale i komplikovanější, tak jako její osobnost. Jen ten, kdo se zabýval jejím životopisem a pochopil neštěstí jejího osudu, pochopí větu, kterou vyřkla skoro v šedesáti: "Manželství je nesmyslná instituce. V patnácti je člověk prodán a vysloví přísahu, které nerozumí a které se nemůže zbavit 30 a více let".
Alžběta byla bezpochyby výjimečná žena, pouze nepochopena svou dobou, ve které nebylo pro vzdělané, inteligentní a samostatné ženy místo. Její obraz v našich vzpomínkách zůstává stále takový, jaký si přála, mladý a oslnivě krásný.

Životopis císařovny Alžběty I.část

31. července 2007 v 19:17 Alžběta Bavorská

Alžběta Bavorská

císařovna Alžběta Bavorská

císařovna Alžběta Bavorská

Alžběta Amálie Evženie (24. prosince 1837, Mnichov - 10. září 1898, Ženeva) (německy: Elisabeth Amalie Eugenie in Bayern), známá pod přezdívkou Sisi, byla bavorská princezna z rodu Wittelsbachů a po svém sňatku s Františkem Josefem rakouská císařovna.
Příbuzenstvo
otecMax Josef Bavorský
matkaLudovika Bavorská
manželFrantišek Josef I.
bratrLudvík Bavorský
bratrKarl Teodor Bavorský
bratrMaxmilián Emanuel Bavorský
sestraHelena Bavorská
sestraMarie Bavorská
sestraMatilda Bavorská
sestraSofie Bavorská
dědPius August Bavorský
babičkaAmálie Luisa Arenbergová
dědMaxmilián I. Josef
babičkaKarolína Fredericka Vilemína Bádenská

Původ

Narodila se v Mnichově, právě na Štědrý den, vévodkyni Ludovice, dceři bavorského krále Maxmiliána I. Josefa, a jejímu manželovi, bavorskému vévodovi Maxmiliánovi, který pocházel z vedlejší větve rodu Wittelsbachů (proto se používá předložka in, a ne von). Manželství rodičů Sisi nebylo šťastné. Sisi byla jejich čtvrtým dítětem, přišla na svět na Štědrý den a dokonce už s jedním zoubkem, což bylo považováno za předzvěst štěstí. Jejími staršími sourozenci byli Ludvík (1831 - 1920), Vilém (nar. a zemř. 1832) a Helena (1834 - 1890, Néné). Po Alžbětě ještě následovalo pět dalších sourozenců: Karel Teodor (1839 - 1919, Gackel, Alžbětin nejmilejší bratr), Marie (1841 - 1925), Matilda (1843 - 1925, Vrabčák), Sofie (1847 - 1897) a Max Emanuel (1849 - 1893, Mapperl).

Dětství

Bezstarostné dětství strávila v rodném Mnichově a především na milovaném venkovském sídle Possenhofen, kde se ovšem spíše než dvorské etiketě a francouzštině naučila perfektně jezdit na koni nebo plavat. Byla nejoblíbenějším dítětem volnomyšlenkářského vévody a také po něm zdědila velký cit pro přírodu a umění. Ovšem, jak se později ukázalo, ještě jednu důležitou vlastnost měli společnou - byla jí stálá touhu po svobodě a volnosti.

Svatba

Portrét Sisi od Franz Xaver Winterhalter Portrét Sisi od Franz Xaver Winterhalter
V šestnácti letech byla Sisi provdána za rakouského císaře Františka Josefa, který byl současně i jejím bratrancem, neboť císařova matka - arcivévodkyně Žofie, byla sestrou vévodkyně Ludoviky. Tyto dvě ženy společně vymyslely plán, jak oženit mladého císaře. K příležitosti setkání v císařských lázních Bad Ischl mu byly představeny obě jeho sestřenice, Helena a Alžběta. Všeobecně se počítalo s tím, že si vybere Helenu, která pro tuto úlohu byla také mnohem lépe vychována, neboť Ludovika vždy pečlivě dohlížela na to, aby se Nené řádně vzdělávala, a tak, když Alžběta trávila celé dny venku, Nené většinou seděla nad učebnicemi pod přísným dohledem matky.
Z Nené vyrostl pravý opak Alžběty - velmi zbožná, zodpovědná a upjatá dívka. Nejspíš to ovšem bylo právě Alžbětinou přirozeností, že se do ní František Josef na první pohled zamiloval a vybral si ji místo Nené. Alžběta nikterak závažně neprotestovala, císař se jí poměrně líbil a navíc cítila malé vítězství nad svou vždy obdivovanější sestrou. (Ovšem Nené by byla konzervativnímu Františku Josefovi zajisté mnohem lepší manželkou). Bylo jí tehdy pouhých patnáct let a těžko si tedy mohla objektivně představit všechna úskalí takového sňatku. K zásnubám dostali od arcivévodkyně Žofie jako dárek Keiservillu v Bad Ischlu, ke které byla později přistavěna ještě dvě křídla, takže vznikla stavba ve tvaru písmene E (Elisabeth).
Ihned po zasnoubení ovšem Sisi pocítila tlak dvora na svou osobu. Začalo období velkého studia historie nových zemí, studia jazyků (především francouzštiny a potom "čisté" němčiny, tzn. bez bavorského dialektu) a přísné dvorské etikety. To, na co byla Nené připravována takřka celý život, musela Alžběta zvládnout během jednoho roku. Narychlo se také sestavovala výbava nevěsty (tzv. Trousseau), kterou by Nené ovšem opět měla již plně k dispozici. Když poté roku 1854 mladá nevěsta přijela do Vídně, ohrnovala veškerá šlechta nos nad ne příliš velkou nákladností této výbavy. Byla to předzvěst nadcházejících potíží, co naplat, že byla Alžběta nanejvýš okouzlující, vídeňská šlechta viděla především nedostačující rodokmen a "nuzné" poměry, z kterých přicházela.