Životopis císařovny Alžběty II.část

31. července 2007 v 19:25 |  Alžběta Bavorská

Život na královském dvoře

Dalo by se říci, že jestli bylo manželství šťastné, tak pouze několik málo let po svatbě. Ke krachu významnou měrou přispěla císařova matka, jež si uzurpovala právo na výhradní slovo na dvoře, v politice a co především - převzala výchovu císařských dětí. Sisi a Františku Josefovi se narodily čtyři děti. Nejstarší Žofie zemřela v pouhých dvou letech (1855 - 1857) (když si mladá Alžběta jednou vydobyla právo vzít s sebou děti na cesty, malá Žofie velmi vážně onemocněla a po několika dnech zemřela, což Alžbětě neustále vyčítala Františkova matka, která tak měla další záminku zabránit jí ve výchově vlastních dětí. Pro Alžbětu to byla taková rána, že vzdala boj o zbývající dvě děti a její vztah k nim zůstal až do smrti chladný). Druhorozená Gisela (12. července 1856 - 27. července 1932) a vytoužený následník trůnu Rudolf (21.8.1858 - 30.1.1889) vyrůstali v péči babičky. Za svého "jedináčka" považovala Sisi nejmladší dceru Marii Valerii (22. dubna 1868 - 6. září 1924, již nazývala "maďarské dítě" nebo "má jediná"), ke které jediné se chovala vřele a věnovala jí také veškerou mateřskou lásku.
Erb Alžběty Bavorské
Erb Alžběty Bavorské
Sisi se v nepřátelské atmosféře dvora cítila velmi osamělá, začala se tedy pomalu stahovat do sebe a zanedlouho velmi vážně onemocněla. Dvorní lékař ji poslal na ozdravný pobyt, kde poprvé ucítila svobodu cestování. Od té doby pokaždé, když onemocněla, stačilo odjet z Vídně do nějaké daleké země a Sisi byla jako vyměněná, smála se, hodně jedla a měla chuť do života. Po návratu zpět začaly ovšem všechny problémy nanovo a tak se stávalo, že byla Alžběta častěji pryč než ve Vídni.
Čím neměla ráda Vídeň s upjatými, povrchními Vídeňany, tím raději jezdila do Uher, přátelila se s maďarskou šlechtou a oslňovala svým jezdeckým uměním. Alžběta byla zhruba do svých 40 let fenomenální jezdkyní - i při těch nejnáročnějších lovech (nejčastěji v Uhrách, Anglii a Irsku) jezdila vepředu a udivovala železnou vůlí a odhodlaností. Právem tedy byla považována za jednu z nejlepších jezdkyň své doby.
Do politiky zasáhla významně jen jednou, zato velmi úspěšně. Nadšeně se angažovala ve prospěch Rakousko-Uherského vyrovnání, ke kterému došlo roku 1868. Čím více byla zbožňována Maďary, tím méně byla oblíbena ve Vídni. (Časem si také prosadila maďarské dvorní dámy, z kterých se staly její věrné přítelkyně a byly jedinými osobami, kterým plně důvěřovala).
Alžběta byla po celý život posedlá svým vzhledem, za svoji největší pýchu považovala své neuvěřitelně dlouhé a husté hnědé vlasy, které později dosahovaly až na zem. Každý den jí její osobní kadeřnice Franciska Feifaliková musela předkládat vyčesané vlasy na stříbrném podnose a když jich bylo "mnoho", uštědřila jí císařovna bez váhání políček.
Další císařovninou posedlostí byla její váha - nikdy se nepřehoupla přes 55 kg, držela drastické diety, nosila přehnaně utažené šněrovačky a veškerý volný čas naplňovala sportem. Brigitte Hammannová, která napsala její životopis doslova uvádí, že Alžběta Bavorská vykazovala veškeré znaky mentální anorexie (anorexia nervosa). Váha 55 kg, která je uvedena výše, je nejvyšší váhou, jíž při 172 cm dosáhla (většinou se její váha pohybovala mezi 44 - 48 kg). Tento stav navodil neuspokojivý manželský a společenský život, který Alžběta vedla, nároky, které na ni byly kladeny a rovněž i její rodinné předpoklady. Wittelsbašský rod, ze kterého pocházela, byl již v její době velmi dobře znám množstvím osobností, které se vyznačovaly svou abnormalitou (viz bavorský král Ludvík II. Bavorský).

Potomci

  • Žofie (1855 - 1857), zemřela ve dvou letech na černý kašel při cestě po Uherském království.
  • Gisela (1856 - 1932)
~ 1873 bavorský princ Leopold
  • Rudolf (1858 - 1889)
~ 1881 belgická princezna Štěpánka, dcera belgického krále Leopolda II.
  • Marie Valerie (1868 - 1924)
~ 1890 František Salvátor

Alžběta a sport

Podnikala velmi dlouhé a náročné túry za jakéhokoliv počasí. Při těchto "rychlopochodech" jí jen velmi málokdo stačil.
Věnovala se však i jiným sportům, které pro tehdejší společnost a zvlášť pro ženu v jejím postavení byly něco neslýchaného. V každém zámku, který obývala, musela být zřízena tělocvična se základním gymnastickým vybavením a také velmi ráda plavala v moři. I díky tomu všemu byla považována za nejkrásnější panovnici své doby. Ovšem na druhou stranu si časté diety a přehnaná fyzická zátěž předčasně vybraly svou daň - císařovna velmi rychle zestárla a zhruba od 45 let se nenechala fotografovat nebo portrétovat. Chtěla zůstat věčně mladá, alespoň ve vzpomínkách a budoucím generacím.

Umělecká tvorba

Další její vášní bylo už od útlého dětství skládání básní. Jejím velkým vzorem byl básník Heinrich Heine, kterého ve své tvorbě často citovala nebo napodobovala, ovšem její básně zdaleka nedosahovaly kvality Heina. Císařovna se postupem let stávala stále více podivínskou, byla věčně na cestách a po tragické smrti syna Rudolfa (roku 1889 se zastřelil se svou milenkou Mary Vetserovou na zámku Mayerling) se stáhla zcela do ústraní a neoblékala jiné než černé šaty. Rozdala téměř veškeré svoje šperky a bloudila bez cíle po Evropě jen v doprovodu několika dvorních dam. Její životní pouť skončila roku 1898 v Ženevě, když ji na cestě na loď zpátky do Vídně italský anarchista Luigi Lucheni probodl pilníkem.
Ať již filmaři, malíři, nebo spisovatelé jsou touto osobou fascinováni. Dodnes jsou napodobovány její svatební šaty, její účes a obdivují ji ženy všech věkových kategorií a generací. Pohled s jejím portrétem je snad nejprodávanějším pohledem ve Vídni. Je hrdinkou filmů, operet, muzikálů… Sladkobolné romány a filmy ve stylu "Sissi mladá císařovna etc." jsou nejen kýčovité, ale i nepravdivé. Realita Alžbětina života byla mnohem drsnější, ale i komplikovanější, tak jako její osobnost. Jen ten, kdo se zabýval jejím životopisem a pochopil neštěstí jejího osudu, pochopí větu, kterou vyřkla skoro v šedesáti: "Manželství je nesmyslná instituce. V patnácti je člověk prodán a vysloví přísahu, které nerozumí a které se nemůže zbavit 30 a více let".
Alžběta byla bezpochyby výjimečná žena, pouze nepochopena svou dobou, ve které nebylo pro vzdělané, inteligentní a samostatné ženy místo. Její obraz v našich vzpomínkách zůstává stále takový, jaký si přála, mladý a oslnivě krásný.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 FlowersCathy FlowersCathy | Web | 6. října 2008 v 15:29 | Reagovat

Good blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama