Životopis Marie Terezie (4.)

15. září 2007 v 21:37 |  Marie Terezie
Třetí Slezská válka (29. srpna 1756 - 15. února 1763)

Hned na začátku této války se k Rakousku a Francii připojuje Rusko v čele s carevnou Jelizavetou, která měla spadeno na Východní Prusko. Dále se k nim ještě připojuje Švédsko, které si dělá nároky na Pomořany a také na finanční pomoc Francie za to, že poskytla 20 000 vojáků. V době měla Marie Terezie na své straně včetně spojeneckých vojáků asi 382 000 můžu, kdežto Prusko jen asi 180 000 můžu, ovšem byla lépe cvičena a vedl ji sám Fridrich II. Ba co více, Rakouské jednotky trpěli především nedostatkem zbraní.
Prvními válečnými souboji Třetí Slezské války byl jednak zmiňovaný vpád Pruska do neutrálního Saska a také bitva u Lovosic na Labi, kterou vyhrává Prusko nad Rakouskem ze stejného roku. Dále pak Prusové opět vpadly do Čech v dubnu 1757 a dočasně ji obsazují. V červnu stejného roku však posílá Marie Terezie svou armádu, vedenou vojevůdcem Leopoldem Josephem Daunem, která se dne 18. června 1757 potkává s Prusy u Kolína, a kterou poráží. Prusko je nuceno se stáhnout. Odměnou pro Dauna je ocenění od Marie Terezie, velkokříž Řádu Marie Terezie. Tento řád zakládá Marie Terezie při této příležitosti. Toto ocenění není pro Dauna posledním.
Navíc, po prohře se Prusko na určitou dobu ocitá v kleštích, kdy na něj z východu útočí Rusko, ze západu Francie a Rakousko útočí na Slezsko. Navíc, na jeden den a sice 16. října 1757, drží rakouské jednotky hlavní město Pruska - Berlín, odkud si odvážejí 200 000 tolarů jako kontribuci.
Francouzské jednotky se pokusili osvobodit Sasko, avšak dne 5. listopadu 1757 utrpěli zničující porážku, která stála možnost brzkého znovu osvobození Saska. 22. listopadu 1757 osvobozuje Rakousko [Vratislav]. Záhy na to však přichází studená sprška pro Rakousko - 5. prosince 1757 prohrávají rakouské jednotky, vedené Karlem Lotrinským, u Lutynie a ztrácí tak opět celé Slezsko, které začínaly postupně osvobozovat od Pruska. Pro Marii Terezii to byla velmi zdrcující novinka a několik dní se s ní nemohla vyrovnat. Karel Lotrinský se vzdal své funkce a přenechal ji pro Dauna.
Další zdrcující zpráva přichází z Moravy, kterou postupně dobývalo Prusko a 10. června 1758 začala obléhat Olomouc. 30. června 1758 generálmajor Ernst Gideon von Laudon zajal transport 4000 pruských vozů u Domašova. Odměnou mu bylo povýšení na polního podmaršálka. Tento "kousek" pomohl opět osvobodit Moravu včetně Olomouce.
Dne 14.října 1758 v 5 hodin ráno přepadají jednotky polního podmaršálka Laudonapruský tábor u Budyšína, ve kterém spal i Fridrich II., který utrpěl zranění, ale podařilo se mu utéct. Další úspěšná tažení Laudona nenechávají na sebe dlouho čekat - 12. srpna 1759 pomáhá porazit Prusko Rusku u Kunowic. Strategickou chybou bylo, že Rakousko s Ruskem nepokračovali v pronásledování pruských jednotek, kdy by Prusku mohli udělit konečnou lekci. Proto, nikým nerušené, pruské jednotky mohli znovu zkonsolidovat své síly a táhnout na Slezsko. 20. října 1759 si připsali rakouské jednotky další vítězství - tentokrát u Maxenu poblíž Drážďan, kde zajali 15 000 mužů včetně generála Fincka.
Hlavní síly Rakouska se opět soustředili na Slezsko. Do vedení jednotek umístila Laudona, který již 23. června 1760 porazil u Kamenné Góry pruský sbor, ovšem 15. srpna 1760 prohrává Rakousko u Lehnice a dobytí Slezska se opět odložilo. Navíc, 3. listopadu 1760 dobyl Fridrich II. opět většinu Saska. Počátkem roku 1761 umírá syn Marie Terezie - Karel Josef. Navíc, dne 5. ledna 1762 zemřela ruská carevna Jelizaveta, která nesnášela Fridricha II. ještě více než Marie Terezie a její úmrtí způsobilo částečné rozpadnutí koalice proti Prusku. Její následovník, Petr III. uzavřel s Pruskem koalici a poslal 20000 vojáků jako posilu pro Prusko. Krátce nato jej však sesadila vlastní manželka a nechala se prohlásit carevnou Kateřinou II. a vystoupila ze svazku s Pruskem ovšem již se nespojila zpátky s Rakouskem. Navíc, ze svazku s Rakouskem již odstoupilo i Švédsko a ani Francie k tomu neměla daleko.
Rakousko i Prusko došlo k názoru, že jelikož v tom zůstali sami (Anglie i Francie se z větší části věnovali o dobývání Severní Ameriky) a tato válka by již nikam nevedla, tak sepsali mír dne 15.února 1763 v zámečku Hubetusburg u Lipska, ve kterém Marie Terezie opět ztratila Slezsko, ale Sasko získalo zpět svoji suverenitu. Pro Marii Terezii tak bylo její milované Slezsko již potřetí za sebou ztraceno, navíc s velkými lidskými ztrátami, i když tentokrát na obou stranách, a i peněžními ztrátami. Mírnou výhrou pro Marii Terezii bylo, že si v mírové smlouvě zajistila hlas Fridricha II. pro svého syna Josefa na titul římskoněmeckého císaře.

Sňatková politika Marie Terezie

Prvním, co bylo v této oblasti provést, byla svatba Josefa, nejstaršího syna Marie Terezie, tak aby z této svatby mělo Rakousko co největší užitek. S plánováním sňatku Josefa začala jeho matka ještě za Třetí Slezské války a sice v roce 1760. První nabídka přišla od Neapolského krále Karla IV. , který navrhl, že Josef si vezme jeho nejstarší dceru a některá dcera Marie Terezie si vezme nejstaršího syna Karla IV. Výhodnost toho sňatku byla dvojí, jednak zaručovala bezpečnost Rakouska alespoň z jedné světové strany a jednak i fakt, že Karel IV. v dohledné době nastoupí na trůn Španělska za svého bezdětného nevlastního bratra Ferdinanda VI., což po pozdější smrti Karla IV. dělalo nárok na španělský trůn pro syna Marie Terezie - Josefa.
Druhou možností Marie Terezie, jak výhodně oženit svého syna Josefa, bylo oženění s vnučkou Ludvíka XV. - s Isabellou Parmskou, která se nakonec i uskutečnila. Aby Marie Terezie nepopudila španělské Bourbony, rozhodla se oženit svého druhého syna Leopolda s Marii Ludovikou, kterou si měl původně brát právě Josef. Syn Karla IV. - Ferdinand IV. si vzal dceru Marie Terezie - Marii Karolinu.
Svatba Josefa II. a Isabely Parmské byla provedena dne 6. října 1760, tedy v době, kdy byla ještě Sedmiletá válka, ale i přesto byla velmi nákladná, což mělo dokázat nepřátelům Rakouska, že státní kasa je ještě poměrně plná.
Ovšem následující léta nebyla pro Rakousko a hlavně pro Habsburky moc dobrá, roku 1761 umírá Karel Josef, roku 1762 umírá Johana Gabriela (oba potomci Marie Terezie) a dovršením všeho roku 1763 umírá i skoro 22 letá Isabella Parmská. Všichni tři umírají na neštovice. Isabella Parmská po sobě nechala dceru, která jako sedmiletá také umírá.
Marie Terezie, i přes odpor Josefa II. hledá novou manželku pro svého syna, který byl roku 1764 zvolen římskoněmeckým králem, a proto se rozhodla, že se musí jednat o německou princeznu. Nakonec zvolila Marii Josefu Bavorskou. Svatba se konala 23. ledna 1765. Manželství ale netrvá dlouho, protože Marie Josefa Bavorská umírá 28. května 1767. Ba co více, neštovicemi, na které umřela se od ní nakazila i Marie Terezie, která na ně málem již v roce 1767 zemřela. I přes pozdější snahu Marie Terezie již Josef II. zůstal sám, bez další manželky. Marie Terezie se tak "vrhla" na svatbu svého druhého nejstaršího syna - Leopolda II.. Nakonec si pro něj vybírá Marii Ludoviku, která po vzoru Marie Terezie porodí 16 dětí. Svatba se koná dne 5. srpna 1765 v Innsbrucku. Svatba a svatební oslavy ovšem postihli dvě vážné události, jednak svatba byla urychlena kvůli špatnému zdraví ženicha, který měl vážné problémy se zažíváním a jednak pár dní na to, dne 18. srpna 1765 večer náhle umírá ženichův otec - František I. na infarkt.

Smrt Františka I. a rozpory v rodině Marie Terezie

O náhlé smrti svého milovaného muže se Marie Terezie dozvídá tentýž den od svého nejstaršího syna Josefa II. S jeho smrtí se nedokázala rozumně vypořádat do vlastní smrti a od dalšího dne chodila až do své mrti v černém a své šperky a jiné oblečení rozdala svým dcerám. Ostatky Františka I. byly umístěny do rodinné kapucínské kryptě. kde byla později pochována i Marie Terezie. František I. po sobě zanechal obrovských 18 miliónů zlatých a dvě sídla v Čechách. Pomocí 12 miliónů umořila Marie Terezie státní dluh, zbytek si nechala pro zaopatření početné rodiny(11 dětí).
Josef II. se po smrti svého otce stal automaticky římskoněmeckým císařem, jelikož byl v té době již římskoněmeckým králem. Navíc, dne 17.září 1765 Marie Terezie jmenovala Josefa II. jako spoluvládce habsburských zemí.
Postupem času docházelo mezi oběma k značným rozporům, Josef II. se snažil vládnout sám, bez matčiny pomoci, navíc si v té době užíval nevázaného života, kdy místo toho, aby si hledal nevěstu, se kterou by zajistil mužského potomka, raději běhal za "lehkými ženami", kdy od jedné z nich dostal kapavku, jak udává literatura. Navíc se Josef II. se čím dál více ztotožňuje s úhlavním nepřítelem Rakouska, s Fridrichem II. a ba co více, snaží se o schůzku, ke které nakonec na sklonku vlády Marie Terezie dochází(v letech 1779,1780). Jeho matka mu také vyčítá, že si neudrží žádného přítele a jediný, s kým si Josef II. rozumí je úhlavní nepřítel státu.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama