Poslední léta života Marie Terezie

Poslední léta svého života Marie Terezie tak prožila ve velkém stresu. Největší ránu ji způsobila smrt jejího manžela, dále pak věčné rozpory se synem. Navíc, 5. srpna 1772 byla donucena souhlasit s rozdělením Polska mezi Prusko a Rusko. Kdyby se totiž postavila na stranu Polska, vše by vedlo k válce, kterou by osamocené Rakousko jistě prohrálo. Rakousko sice získalo 70 000 čtverečných kilometrů Polska, ale její nový nepřítel Rusko se přiblížilo díky tomuto dělení ještě dál k rakouským hranicím.
5. července 1778 vypuká válka o Bavorské dědictví a opět ji zahajuje Fridrich II. vpádem do Čech. Válka byla ovšem velmi rychlá a neodehráli se během ní žádné velké bitvy. Mír byl sepsán následujícího roku, dne 13. května 1779 a dostal označení těšínský. Rakousko si mohlo ponechat bavorskou Innskou čtvrť, zbytek si vzalo Prusko. Tento mír byl poslední velkou politickou akcí, kterou Marie Terezie stihla za svého života udělat. U Marie Terezie bylo diagnostikován vysoký krevní tlak a pulmonální neprůchodnost s emphysmem, což je chorobné shromažďování vzduchu v tkáních.
Dne 8. listopadu 1780 se nachladila na lovu bažantů a 29. listopadu 1780 umírá. Pitva ukazuje, že jí nefungovala jedna plíce. Je pochována, stejně jako její manžel a její vychovatelka Charlotta Fuchsová v rodinné kapucínské kryptě.
Po celém tehdejším Rakousku se konaly bohoslužby a i její celoživotní úhlavní nepřítel - Fridrich II. jí vyznal čest. Zanechala po sobě, až na Slezsko a získanou část Bavorska, neporušené Rakousko z dob vlády jejího otce a dále zanechala 7 potomků na 7 evropských trůnech.
Marie Terezie měla moc jako:
- královna uherská 1740-1780
- královna česká 1740-1780 (korunována roku 1743 v Praze)
- arcivévodkyně rakouská 1740-1780
- vévodkyně parmská 1740-1748
- (plus v desítkách dalších malých územních celků)
Poznámka: V letech 1740 - 1780 vládla Marie Terezie jako arcivévodkyně rakouská a královna uherská a česká. Její panování bylo založeno Pragmatickou sankcí císaře Karla VI. (který neměl mužského potomka) ve smyslu "vládkyně habsburské říše", nikoli jako "císařovny Svaté říše římské", jak je někdy označována. Tou totiž nebyla zvolena, ani nebyla takto korunována, ačkoli svého manžela do Frankfurtu nad Mohanem k jeho korunovaci v roce 1745 doprovodila. Její titul císařovny je tedy třeba považovat v letech 1745-1765 za titul "císařovny-manželky", později jako "císařovny-matky" (po smrti jejího manžela se stal císařem Svaté říše římské jejich syn Josef II.).
Titulatura v mincovnictví
Vývoj v užívání jednotlivých titulů názorně ilustruje vývoj mincovnictví z dob její vlády. Na mincích a milostných medailích s podobiznou panovnice se objevuje nápis "M THERESIA D G R IMP HU BO REG" (= …Dei Gratia Imperatrix… = z Boží vůle císařovna) až od roku 1745, kdy byl její manžel František Lotrinský zvolen císařem po smrti císaře Karla VII. Albrechta.
Karel VI., otec Marie Terezie, zřídil ve Vídni císařskou mincovnu, kde mincmistrem byl Matthäus Donner (bratr sochaře Georga Raphaela Donnera), který býval na spodním okraji mincí podepsán (případně zkratkou MD). Donner vytvářel a razil na příkaz císaře mince (české tolary, ze kterých později převzal jméno americký dolar, krejcary, dukáty, feniky, liardy. ad.) a milostné medaile, které panovník uděloval za zásluhy významným osobnostem. Císař se tituloval "z milosti Boží", proto název "milostné" medaile vyjadřovaly nejvyšší poctu od "milostného", či "milostivého" panovníka.
hej...to umim taky stáhnou text z wikipedie..to nejni žádná věda!