Duben 2011

Titanic...

15. dubna 2011 v 11:08 Moje oblíbené věci
Dnes je to přesně 99 let, co se potopila loď snů - Titanic. Více jak 1500 lidí zahynulo v ledových vodách Atlantského oceánu a to všechno kvůli osudovým chybám. Například kvůli tomu, že chyběly dalekohledy, bylo málo záchranných člunů(!), dále kvůli vadným nýtům, bočnímu nárazu lodi na ledovec, atd. Byl o tom skvělý dokument na Viasat History - Nepotopitelný Titanic. Není, ale příliš dobré říkat o lodích, že jsou nepotopitelné. To nemůže nikdo tvrdit. Titanic za to krutě zaplatil. V noci jsem si vzpomněla na ty ubohé lidi, kteří bojovali do poslední chvíle v ledovém oceánu. Běhá mi z toho mráz po zádech:-( Asi před třemi lety jsem byla na výstavě artefaktů z Titanicu v Brně a opravdu mě to velice dojalo. Výstava to byla vážně zajímavá. Vystaveny tam byly např. talíře, které se nerozbily ani po dopadu lodi na dno oceánu, osobní věci cestujících (cestovní zavazadla, kosmetiku,...) nebo i lavičky z paluby lodi, lodní zvon...Kdo tam byl, určitě na ten zážitek nikdy nezapomene...

Smutný pohled :-(

Jedna z cestujících - Dorothy Winifred Gibson

Retro šatičky

12. dubna 2011 v 10:14 Moje oblíbené věci
Tyhle krásné šaty jsou na www.modcloth.com, dala jsem tu jen ty, které se mi nejvíc líbily. Škoda, že u nás nic takového k dostání není :-( Je to tááák úžasně retro, nemyslíte? :-) Vím, že to na tenhle blog moc nepatří, ale dávám to sem jen tak pro potěchu oka ;-)



Zámky Boskovice a Lysice

5. dubna 2011 v 14:31 Výlety
Na Velikonoční neděli plánujeme s našima výlet na dva moravské zámky - Boskovice a Lysice. Nejsem si ale úplně jistá, jestli bude boskovický zámek už otevřen. Byla by to škoda, kdyby ne. Je to totiž nádherný empírový zámek obklopený zahradou a parkem a na kopci nad ním se tyčí zřícenina hradu. Opravdu malebné! Lysický zámek je od Boskovic vzdálený přibližně jen 13 km. Je postaven v barokním slohu a jeho majiteli byl např. šlechtický rod Dubských z Třebomyslic. Zámek má také překrásnou zahradu. Miluju procházení se kteroukoli zámeckou zahradou a parkem ;-) Uklidňuje mě to a nabíjí pozitivní energií. A je to pro mě skvělá forma odpočinku...Prostě relax!

Boskovice
Lysice
Hrozně moc se těším, tak doufám, že to vyjde a uvidíme alespoň jednu z těchto pozoruhodných staveb :-) Ještě máme náhradní plán - zámek Velké Losiny. Tam už jsem byla kdysi s babičkou. Zámek je velice zajímavý, ale také dosti ponurý. Ještě když pomyslíme na to, že zde probíhaly čarodějnické procesy, brrr. A co vy, chystáte se taky někam na výlet?
Velké Losiny

O čokoládě ve šlechtickém salonu

3. dubna 2011 v 16:26 Historické knihy

Čokoláda

Čokoláda pochází z Mexika. Kakaovník pěstovali Mayové, Toltékové i Aztékové. Když u mexických břehů přistál Hernando Cortéz v roce 1519, španělští vojáci našli v paláci aztéckého vládce Montezumy velké zásoby kakaových jader. Z nich se připravoval pro císaře nápoj a placky chocolatl. Pěstování kakovníku se rozšířio do Venezuely a Peru, později do dalších rovníkových oblastí na celém světě, kde je průměrná teplota 20 - 30 stpňů a vysoká vlhkost. Nejvěšími producenty kakaa jsou Malajsie, Indonésie, Ghana, Nigérie, Kamerun, Pobřeží Slonoviny, Brazílie a Ekvádor.

Čokoláda v Evropě

Kakao přivezl do Evropy Kryštof Kolumbus, ale nesetkalo se s větším zájmem. Cortéz byl úspěšnější, protože boby kakaovníku tvořily součást kořisti přivezené v roce 1527 do Španělska. Odtud pronikly do Francie, pak do Holandska a Anglie. Čokoláda byla zpočátku velmi drahá a pro Evropany příliš hořká a ostrá a své obliby dosáhla až o století později. K jejímu rozšíření v evropských aristokratických kruzích napomohla dcera španělského krále Filipa III. (1598 - 1621) Anna, která se v roce 1615 provdala za francouzského krále Ludvíka XIII. (1610 - 1643) a zavedla pití čokolády na jeho dvoře. V této zálibě pokračoval na svém dvoře i Ludvík XIV. (1643 - 1715). Na vídeňském dvoře se čokoláda pila nejpozději na počátku vlády Karla VI. (1711 - 1740) a jeho dcera Marie Terezie přikázala v roce 1752 prodávat na plese osvěžující nápoje jako čaj, kávu a čokoládu v dobré kvalitě a za nízkou cenu.


Pití čokolády se rozšířilo hlavně v době rokoka, kdy byla považována za posilňující nápoj s afrodiziakálními účinky. Casanova prý vozil s sebou na cesty vlastní konvici na čokoládu. Na konci 18. století pili čokoládu osvícenští intelektuálové ráno i večer, čokoláda okouzlila mnohé umělce a přinesla jim nejednu inspiraci. Mozart opěvoval exotické nápoje ve svých operách Cosi fan tutte a Don Giovanni. Johann Wolfgang von Goethe napsal, že barvy na bublinách zpěněné čokolády jsou příjemnější než na bublinách z mýdla.


Po polovině 17. století se v Itálii, Anglii a Holandsku objevily veřejné provozovny s čokoládou, v pozdním 18. století se čokoláda nabízela i na ulicích. Na počátku 19. století pronikla i do měšťanských kruhů a uvařit dobrou kávu a čokoládu se považovalo za povinnost a umění služek.
Chuť čokolády a receptury na její přípravu se v průběhu staletí měnily. Zpočátku se pila více hořká a ostrá než dnes, neslazená a jako příchuť se dodávala vanilka, skořice a hřebíček. Podle mexického způsobu se čokoláda šlehala do pěny. Ve vyšší společnosti se ke kávě, čaji a čokoládě jedlo sladké pečivo, pily se likéry, nabízela se zmrzlina a pralinky. Na přelomu 18. a 19. století móda sladkostí vnikla do měšťanských vrstev. V období biedermeieru začaly vznikat veřejné cukrárny a k vídeňským plesovým sálům v první polovině 19. století patřily prodejny, kde se prodávalo pečivo, mandle v cukru a bonbóny.

Tabulková čokoláda

Na konci 17. století začaly v belgii vznikat první výrobny čokolády jako pochutiny, již ne jen nápoje. V roce 1815 byla v Holandsku založena továrna na čokoládu a cukrovinky C. J. van Houten, v roce 1826 ji následoval Suchard a v roce 1839 Stollwerck. První tabulkovou čokoládu vyrobila anglická firma Fry's v Bristolu kolem roku 1847. první plněnou čokoládu vyrobila firma Séchaud Fils z Montreaux ve Švýcarsku. Nejmladší je historie bílé čokolády, která začíná až ve 30. letech 20. století, kdy ji na trh uvedla firma Nestlé. U nás byla jako první založena čokoládovna Orion v roce 1896, zakladatelem byl František Maršner, který v Praze na Vinohradech nejdříve vyráběl turecký med.

O kávě ve šlechtickém salonu

2. dubna 2011 v 22:59 Historické knihy
Před měsícem jsem dávala na blog článek o publikaci Káva, čaj, čokoláda ve šlechtickém salonu a dnes o ní napíšu podrobněji. Dnes vám řeknu něco o kávě a o čaji a čokoládě až později :-)

Káva

Kávovník se do Evropy poprvé dostal roku 1706, kdy byla přivezena jedna sazenice z Jávy do skleníku botanické zahrady v Amsterdamu. V roce 1714 věnovali Holanďané kávovníky keř francouzskému králi Ludvíku XIV., který pro něj nechal postavit speciální skleník. Král si kávu velice cenil a přikázal střežit tajemství jejího pěstování, protože chtěl vybudovat světový monopol na pěstování kávy a ve francouzských koloniích. To se ovšem nepovedlo. Guvernér Francouzské Guayány hrabě d' Orvillers přijal v Cayenne brazilskou misi dobré vůle vedenou majorem Franciscem de Mello Palhetem a seznámil ho se svou manželkou. Palhetova mise skončila úspěchem a navíc se do něj guvernérova mladá žena zamilovala a věnovala mu darem kávové bobule a tisíce sazenic. Ze státu Pará, kam ji Palhet dovezl, se šířila do Minas Gerais a Sao Paula. Brazílie se stala největším producentem kávy na světě a odtud pronikla koncem 19. století do Keni a Tanganiky. Rozšířeny jsou především tři druhy kávy: arabica, robusta a liberica.


Pití kávy v Evropě

Do Evropy kávu přivezli Benátčané, pak se šířila prostřednictvím Osmanské říše přes Balkán a Uhry. U nás je první zmínka o kávě v pamětech Haranta z Polžic a Bezdružic, který ji poznal na své cestě do Cařihradu v roce 1598. Na starém kontinentě zdomácněla od roku 1650 jako lahodný a povzbuzující nápoj. Nejprve se její konzumace rozšířila na panovnických dvorech.


Kavárny

V roce 1554 byla otevřena první kavárna v Cařihradě. Další vznikla dle tureckého vzoru roku 1647 v Benátkách. V 60. letech 17. století byla otevřena první kavárna v Paříži. V poslední čtvrtině 17. století pak vznikaly kavárny v Marseille, Amsterdamu, Den Haagu i v Hamburku. Koncem 19. století bylo v Praze 33 velkých a 38 menších kaváren, v Brně 30 větších a 63 menších kaváren. Od roku 1715 mělo každé rezidenční, správní a univerzitní město vlastní Coffee House. V kavárnách se nabízely horké nápoje - čaj, káva, čokoláda, také cukr, tabák, koření, likéry, sobrbety, cizí vína, piva, k dispozici byly také noviny a časopisy, provozovaly se i hazardní hry. Vinárny obsadila měšťanská honorace, pivnice byly v rukou cechů a šenky byly přístupné všem. Šlechta navštěvovala na cestách hostince a ve městech kavárny. Do kaváren začali docházet i příslušníci nižších vrstev, a proto si členové aristokracie a měšťanstva začali vytvářet ke konci 18. století první uzavřené kluby. V kavárnách se scházeli výhradně muži: politici, novináři, právnívi, umělci, literáti, architekti, obchodníci, řemeslníci a povozníci.


Kávové věnečky

Až do 19. století nebylo zvykem, aby kavárny navštěvovaly ženy. Začaly tedy organizovat domácí sešlosti zvané "kávový věneček", které jsou poprvé popsány roku 1715, kdy v Lipsku vyšla kniha "Frauenzimmerlexikon". Věneček byl denním nebo týdenním setkáním dam shcázejících se v návštěvních pokojích soukromých sídel. Zpočátku výhradně ženskou společnost postupně doplňovala pánská přítomnost, díky níž se hlavní program pití kávy a pojídání sladkostí obohacoval o nová konverzační témata a hraní karet. Ve Vídni v paláci Kinských na Freyungu se v letech 1770 - 1790 vždy jendou až třikrát týdně scházelo proslulé společenství známé jako "pět dam", které tvořila Marie Sidonie Kinská se svou starší sestrou Marií Clary, sestry Leopoldina a Eleonora Liechtensteinovy a Leopoldina Kaunitzová. Tento neformální, ale respektovaný spolek určoval po dvacet let společenské zásady v kruzích vídeňské aristokracie.